Jedinou dubnovou zahraniční póloakcí byl velikonoční výlet do Oberhausenu. Je to tedy z Prahy pěkná dálka, ale tamní vybavení je ohromující: dvě přilehlá hřiště, stánek s domácím pivem, parčík na postavení stanů, vysoká herní kvalita.
Hrálo se po tři dny, ale my po pozdním pátečním příjezdu zvládli jenom dva. To nám zase tak moc nevadilo, protože nakonec se nesjelo příliš hráčů (celkem cca 40). Vzhledem, že to byl turnaj samostatných hráčů, zahráli jsme si opravdu do sytosti. Herní turnajový systém Individual spočívá v samostatnosti hráčů, kteří jsou v prvním kole náhodně rozlosováni do týmů. Hned po prvním kole se na základě předchozího skóre sestavuje žebříček, z kterého se rozlosují co nejférovější týmy (nejlepší + střední + nejhorší). A tak to jde dál. Nejlepší hráč tedy musí porazit ostatní hráče i s “nejslabšími” články. Mám tento systém rád. Může být velmi inkluzivní.
Z Oberhausenu jsme zase neviděli nic, ale moc nám to nevadilo, poněvadž už jsme tušili, že se tam letos ještě jednou podíváme.
Pamatuji si, že Dany se dostal do semifinále, a já skončil o kolo dříve. Vlastně celkem úspěch. Nehledě na to, kolik jsme získali zkušeností, a jak moc jsme utužili vztahy s bike pólovou komunitou v zemi širokých dálnic. Navíc naše spoluhráčství ocenilo několik hráčů/přátel. Bylo to moc fajn!
foto:
https://www.facebook.com/andy.hennig.3/media_set?set=a.756847411005302