Jak jsme si (ne)podmanili Turín
Mistrovství Evropy v bike Polo. To zní jako velký turnaj. Taky že byl. Dozvíte se, jak jsme se tam dostali, co vše jsme vyhráli a kolik uprchlíků bylo za naši cestu zatčeno.
Turnaj se konal 11. – 13. 11. 2016, ale naše přípravy na něj probíhaly více jak měsíc dopředu. Nejdříve vybrat tým – a to pětičlenný. Letošní mistrovství se totiž konalo formátem “squad”, tj. každý tým se skládal z pěti hráčů, kteří se při hře střídali v tříčlené sestavě. Přednostní právo zúčastnit se a vytvořit tým měl český mistr, tj. Eliška, Martin a Olda. Olda se více a více musí věnovat rozrůstající se rodině a tak svoje místo přenechal náhradníkům. O dalších dvou hráčích nikdo nepochyboval – Jirka a Dany. Dlouhodobě nejúspěšnější čeští hráči a tak by bylo s podivem, kdyby nehráli. Ale koho zvolit jako pátého člena týmu? Česká bike polo scéna se pomalu, ale jistě rozšiřuje a tak bylo z čeho vybírat. Zkušeného Jimmyho? Jendu? Nebo dát šanci mladým? Mikymu? Matoušovi? Nakonec k velkému překvapení většiny jsem byl zvolen já – teprve rok hrající “nováček”, který do té doby nevlastnil ani své polo kolo. Chytil jsem svoji příležitost za pačesy a tým byl hotový. Turínský Golem tedy hrál ve složení Eliška (kapitánka), Martin, Jirka, Dany a Dan.
Jak se dostat do Turína? Ti, kteří cestovali z Prahy, nakonec zvolili variantu FlixBus. Tato volba nám na poslední chvíli přidělala velké starosti. Dva dny před odjezdem jsme se z hotlinky dopravní společnosti dozvěděli, že nám kola (jakožto nadměrné zavazadlo) nevezmou. Jak si dva dny před odjezdem zařídit odvoz kol? Napsali jsme hráčům z Německa, jestli nemají místo v autě. Bohužel – jedno auto, čtyři lidi, čtyři kola: plno. Ale ozvali se nám Peter a Iva, kteří mají s FlixBusem již bohaté zkušenosti a ti nám řekli, že když budeme mít kola dostatečně rozdělaný a dobře zabalený, tak by nás měli vzít. Nic jiného než to risknout, nám nakonec nezbylo. Tak jsme se ve čtvrtek odpoledne sešli na Florenci, zabalili kola a doufali, že odjedeme. Vše dobře dopadlo a z Prahy jsme vyrazili bez problémů. Ty mohly nastat ještě při přestupu v Mnichově, ale i tam (po zaplacení 9 eur za nadměrné zavazadlo) jsme se dostali na palubu a mohli vyrazit do Turína. Vlastně ještě ne. Nejdříve policejní kontrola autobusu, jestli se mezi námi neskrývají uprchlíci. Nakonec našli jednoho, zatkli ho a my vyjeli.
Turnaj se konal v postindustriálním areálu Parco Dora s úchvatným reliktem zastřešené centrální haly, pod kterou se schovala celkem tři hřiště.
Tažení Golema turnajem
V pátek byly všechny týmy rozděleny do dvou skupin po čtrnácti týmech. Po jedné výhře a remíze s francouzskými týmy a výhře nad německými Mohawks jsme kvůli skóre smolně skončili na šestém místě. Kdybychom bývali vstřelili o dva góly více, byli bychom v Top4, což by nám zajistilo jistotu hraní v neděli. A podobná situace se opakovala v sobotu. Po smolné a těsné prohře s průměrným italským týmem nám postupová pozice unikla o rozdíl čtyř gólů. Takový je sport. O to déle jsme v neděli spali a snídali v jedné turínské pekárně. Po dobré snídani a páru kafí jsme vyrazili sledovat finálová klání o evropského šampióna. Do neděle se opravdu dostali jen ty nejlepší týmy (krom Golema) a tak každý zápas představoval strhující podívanou. Z celkového vítězství se nakonec radoval francouzský tým Impossiboys, druzí The Dream (kterým Jirka i Dan vstřelili v pátek po jedné brance), třetí se umístil tým Octopussy (jehož barvy hájili mimojiné Timmy a Vincent – v Česku známí účastníci pražského turnaje Sons of Pavel, Vincent si dokonce zahrál na našem minihřišti na Oáze!).
Už zbývalo “jenom” vyhlášení nejlepších. Většina cen již byla rozdaná – nejlepší tři týmy, tým z největší dálky apod. Ale nejblyštivější cena – chromovaný rám Dodici – pořád zůstávala na stole. Až nakonec Django hlásí: “Cenu nejlepšího nováčka získává Daniel z Prahy”. Takhle překvapený jsem v životě nebyl. Předstoupím před všechny a do ruky dostávám nový rám od Dodici.
Díky Elišce, Martinovi, Jirkovi a Danymu za důvěru, snad jsem vám to moc nekazil. Díky EHPA a Turínu za skvělé mistrovství. Díky Dodici za předčasného Ježíška
Sepsal Dan dne 18.11.2016
P.S. Při zpáteční cestě byli na hranicích s Německem v našem autobuse zadrženi jiní tři uprchlíci.