Nováčkem v Jurském Grazu
Sedíme ve Vršovicích na vyslouženém fancy cideru (s brčkem!), je čtvrtek po polu a po stěhování Kyncla z Pardubic. Jirka, Alča a Kyncl domlouvají zítřejší cestu na Jurassic Open do rakouského Grazu a ptají se Jonáše, jestli nechce jet taky. Já nevím, co s čarodkovým víkendem a dumám, kam se sebou. “Klukům z Halle chybí v týmu holka nebo rookie, nechceš jet taky? Jonáš je takovej polo-polo-rookie a ty jsi právě začala hrát. Domluvím s orgama, abyste se mohli střídat v jednom týmu, to bude fér ne?”, přichází Jirka s dle mého soudu bláznivým návrhem. Nicméně nenechám se dlouho přemlouvat a zoufalá touha po výletu vítězí.
A tak o pár hodin později nacpaná Modrá velryba v jižních Čechách projíždí skrz dobu ledovou – sype jak o ideálních Vánocích. Chvíli uvažujeme nad stavbou sněhuláka (teď a nebo až za víc než půl roku?), nakonec jen selfíčkujeme.
Hudba v autě tvrdne a tvrdne. Jirka za volantem nadšeně zpívá spolu s Krucipüsk cosi o hloupých policajtech, co strkají svoje pozadí do úst lvů. Do Grazu přijíždíme před půlnocí. Jonáš výhodně mění lahev Braníka za Guinesse s kolemjdoucím (”Is it good?” “Ehm.. yeah?”). Bydlíme ve velikým bytě u Christiana. Všude na zdech jsou kola. Jeden pokoj je pro nás. Jirka s Kynclem vyráží do hospody, Alča, Jonáš a já zůstáváme a že půjdeme spát (haha). Děsí mě raní vstávání – s Jonášem hrajeme v první skupině už od 8:00, ostatní mají pohodu, hrají až od 11.
Nepříliš vyspalí dáváme malou snídani a jedem. Volksgarten, kde se turnaj odehrává, nacházíme v pohodě. Je celkem kosa, ale svítí sluníčko. Všichni se na sebe usmívají, radují se, že se vidí, atmosféra mě fascinuje. Hledáme náš tým, víme jen, že se jmenujeme Tyranosaurus Ex. Čeká nás dneska pět zápasů. Seznamujeme se s Bertem a Nielsem, našimi spoluhráči. Jsou mírně vyděšení, když zjistí, že jsem poprvé hrála bike polo před necelým měsícem. Nicméně první zápas s nimi hraju já. Staví mě do branky netuše, že stát na kole je pro mě zatím dost tvrdý oříšek. Během zápasu jsem víc na zemi než v bráně. Další zápas hraje Jonáš.
Bert mě učí, jak stát na kole. Trénuji to. Další zápas stojím v bráně o něco více (nemusím se jet tolikrát tapnout). Další dva zápasy hraje Jonáš. S perfektním gólem sklidí zatím největší ovace toho dne. Moje zápasy prohrané, Jonášovy vyhrané – jsme ve skupině druzí.
Pomalu přichází i ostatní pražští spáči. Fandíme Jirkovi, který hraje s vídeňáky v týmu Controlled extinction a Alče s Kynclem, kteří hrají s Andym jako Big feet tiny hands. Strašně dobře se na to kouká.
Bolí mě tváře od toho, jak se na sebe všichni usmíváme (”Oh, you are the newbie-newbie, welcome and keep playing!”). Panuje tu neuvěřitelná pohoda, navzdory šitům hrajícím na festivalu Österreichische (pseudo)volkmusik konaného jen o pár metrů dál.
Když mají všichni odehráno, vyrážíme na výlet po Grazu.
Na Schlossberg je to pořádný krpál! Myslím, že se mi plíce rozervou, Alča se tváří podobně. Za ten chill nahoře to ale stojí 🙂 Jirka se pokouší bombardovat Alčiným ciderem podhradí, po neúspěchu jde vysbírat střepy.
Spanilá jízda v čele s náměstkem Jonášem následovaným účetní Alčou, šoférem Jirkou a mnou coby sekretářkou pokračuje. Po mírném bloudění a porušení několika předpisů (kdo má čekat, že se koná něco jako Signal festival a cesty jsou pro cyklisty zavřené?) se nám dokonce podaří najít Music-haus, kde na nás čeká výborné pikantní chilli con carne (bez carne) a také všichni ostatní polisti. Bert s Nielsem se mě ptají, zda by mi nevadilo, kdybych v neděli nehrála vůbec. Chvíli váhám. Přijela jsem si to užít a ne mít špatný pocit z toho, že jim to kazím, a tak se celkem nepochopena ostatními vzdávám nedělního hraní.
V neděli je atmoška na hřišti snad ještě lepší, čemuž možná dopomáhá i to, že umlkl blízký šitymjůzik festival. Všichni z Prahy se dostávají do osmifinále, Big feet tiny hands a Controlled extinction se nakonec utkávají v boji o třetí místo.
Večer sedíme a kecáme u táboráku – jsou přeci čarodky, oheň nesmí chybět! Neskutečná pohoda, kolují pizzy a piva a vůbec. Je nás něco kolem třiceti, jsme z různých zemí. Připadá mi, že sem patřím. (Jo a Jirka je všímavý :D)
V pondělí jsou na programu pickupy. Balíme a vyrážíme si zahrát. Bezohledně hraju všechny, vždyť jsem si na turnaji skoro nezahrála. Je super si jen tak hrát se skvělými hráči z různých koutů Evropy (vlastně i světa). Učí mě a jsou hrozně milí. Užívám si to. Mrzí mě, že na pickupy nebyl časoprostor během víkendu.
A už je čas naládovat Modrou Velrybu a zamířit domů. Počkat! Uzavírka, vezmeme to venkovem. Špatně, špatně. O hodinu později opět v Grazu a už vážně míříme domů. V Linzi střídá za volantem šoféra Jirku náměstek Jonáš, který okamžitě nabírá stopaře. Jedou jiným směrem? Nevadí, dovezeme je aspoň přibližně směrem, kam chtějí! O hodinu později vyjíždíme z Linzu. S Alčou vínečkujeme. Sníh v jižních Čechách už roztál. Unavenou mě Jirka vyhazuje před domem. Spokojená a grogy usínám s tím, že tohle teda chci dělat dál!
12. 5. 2017 Anežka